Barbora Vlasáková: Za každým navrženým vizuálem vidím sen člověka, který se jde ukázat světu

Barbora Vlasáková tvoří vizuální podobu vašeho podnikání, jako grafička i webařka navrhne a vdechne život tomu, co potřebujete ke své online prezentaci. Dbá přitom na to, aby značka odrážela svého majitele a pomáhala mu realizovat jeho sny. A jejím osobním snem je tvorbu vizuální identity zpřístupňovat nejen v online prostředí tak, aby nebyla vnímaná jako složitá nebo nedostupná. 

Báro, navrhuješ vizuální identitu a pomáháš tvořit značku. Je to něco, co je naší součástí nebo je to určitá projekce nebo vize, jak chceme být viděni?

Mělo by to být obojí. Částečně je to projekce – mluvíte ke svému klientovi, k lidem, které ještě neznáte. Zároveň to ale musí být součást vás samotných, protože by to jinak nefungovalo, nebylo v souladu s vámi, tím jak se prezentujete, mluvíte, píšete – nebo jak služby poskytujete.  Takže je důležitá souhra obou těch částí.

Není to tedy tak, že bych si jen namyslela barvu, která se mi libí a tu si zvolila?

Většinou to tak je. Zvolíte si barvu, která s vámi nějak rezonuje. Když to ukážu na sobě, tak moje vínová košile představuje mou brandovou barvu. Stala se jí proto, že je moje, cítím se v ní dobře jak oblečená, tak na webu, vizitkách nebo na logu. Zvolit si, s čím souzním, je první krok. Pak je ale také důležité doladit to do roviny, ve které to předává i vzkaz klientovi o tom, jakou službu nabízím, jakým způsobem komunikuju a podobně.

Jak vznikal tvůj osobní vizuální styl?

To je trochu vtipné, protože tuto práci dělám déle než dvacet let a můj vizuální styl vznikl letos na jaře. V rámci koronakrize mi odpadly některé zakázky a mně konečně vznikl volnější prostor. Řekla jsem si, tak teď bych mohla dotáhnout to svoje, nejen klientské ladění, a začala jsem tvořit. 

A nejprve jsem trochu zapomněla na tu část, kdy to musí souznět se mnou a spíše se snažila, aby to bylo firemní a profesionální. Ve finále jsem zjistila, že se mi nic z toho nelíbí, tak jsem si udělala logo pro radost. Mám vizuál, který je s hvězdičkami a ozdobami kolem a je to přesně ono. Definuje mě to mnohem líp, než cokoliv, co jsem tam měla před tím.

Tvé logo je něco, co zaujme na první pohled – jak je to s těmi sny ve tvé značce?

To jsou pro mě sny, které pomáhám plnit. Za každou zakázkou totiž vidím příběh člověka, který se jde ukázat světu. Vnímám to tak, že klientům pomáhám plnit jejich sen, takže jim na míru tvořím jejich značku, web nebo jiný produkt, který jim k tomu dopomůže.

A co číslovka 1872 – je to počet klientů, kterým už jsi pomohla vytvořit značku?

Přiznám se, že spočítané to nemám. (smích) To číslo mám z doby, kdy byl trend prezentovat se jako firemní značka. Koupili jsme tehdy dům, který byl postavený v roce 1872. Takže jsem si řekla, že dům je teď’ takový můj střed, takže to číslo bude moje značka.

Značka není jen logo

Když zůstaneme u loga. Mnoho lidí má značku spojenou právě s ním. Je to správný krok začínat logem?

Není. Prvním krokem je vždy inventura podnikání, ujasnění si toho co dělám, kam směřuji, ke komu mluvím. To je úplný základ, bez kterého nejde vytvořit dobrá značka. A ukazuje se, že ačkoliv si spousta lidí myslí, že to je přece jasné, že to ví, tak mnohdy tomu tak není. 

První na co se klientů ptám jsou otázky typu kdo je váš ideální klient, proč děláte to, co děláte, jaké emoce chcete v cílové skupině vyvolat, co si mají myslet nebo jak se mají cítit lidé, když s vámi pracují. Abych to ukázala na konkrétním příkladu, tak použiju výrobu mýdla. Děláte luxusní mýdlo pro dámy, ve kterém budou mít pocit, že se hýčkají, nebo děláte mýdlo pro chlapy, kteří přijdou ze stavby a potřebují umýt tu nejhorší špínu? V obou případech to bude úplně jiná značka. Nejedná se o stejný příběh, stejnou rovinu, ve které k lidem mluvíte.

Hodně mi to pořád evokuje tu stranu zákazníka, tedy jak chceme působit navenek. Jak se s klienty propracováváš k tomu souladu, aby to bylo i jejich, aby to vycházelo z osobních hodnot?

Úplným základem je odpověď na otázku, proč to děláte. Ukážu to zase na mojem příkladu – kdy podstatou mé práce je, že ráda vidím, jak klienti rostou. Někomu udělám logo a vizuální identitu, a najednou má ten člověk profesionálnější prezentaci, je zároveň sebevědomější, může zvednout ceny nebo oslovit nějakého zajímavého klienta. 

Nebo jedna klientka mi řekla, že se jí začínají ozývat lidi jenom proto, že se jim moc líbí její nový web. Tak to je pro mě ten drive, proč to dělám. Protože to lidi posouvá, protože jim to umožňuje prožít si své sny. A z toho to musí vycházet. Takže u mé značky jde o tu hravost, hvězdičky, sen.

Je značka něco, co najdeme a už s námi zůstane napořád během celého podnikání nebo se vyvíjí v čase?

To je u každého jinak. Třeba u začínajících podnikatelů se to vyvíjí s tím, jak se mění vztah k samotné práci i k zákazníkům. A pak jsou lidi, kteří začínají s jasnou představou, které se drží a nemění ji.

Obracejí se na tebe klienti, kteří jsou si vědomi toho, že potřebují celou vizuální identitu nebo poptávají spíše jednotlivost typu logo, barvy apod.?

Často se stane, že se někdo ozve, že potřebuje logo, a až když se o tom bavíme a já vysvětluju, jak jsou ty věci propojené a jak fungují dohromady, tak si uvědomí, že by rád uchopil celou značku. A pak jsou lidé, kteří vědí, že to chtějí pojmout komplexně. A tak je to mnohdy lepší.

Co ten komplex všechno zahrnuje – co je tou vizuální komunikací v podnikání? Barvy, fotky a nebo i nějaké formáty web, sociální sítě, newsletter?

Je to taková skládačka. Vyberou se barvy, písma, ladící obrazy nebo se nafotí konkrétní fotky. Druhou vrstvou je samotná komunikace – jestli klientům tykáte či vykáte, mluvíte s nimi jako rázná paní učitelka nebo spíše jako milá paní družinářka. To jsou roviny, které se nabalují jedna na druhou. A pak jsou zvlášť formáty, jednotlivá média, kde se člověk prezentuje. Ty jsou spíše o jiné strategii a mnohdy také o tom, co všechno člověk ukočíruje.

Když začínám tvořit svou značku, musím se vždy obrátit na odborníka, nebo to zvládnu i sama?

Základ zvládne každý sám. Já k tomu mám na stránkách takového průvodce, který si může každý stáhnout a projít si v něm prvním nastavením. Ale úplně nejdůležitější je si uvědomit, že to pak musí být konzistentní. Člověk by se neměl na jednom místě prezentovat žlutými puntíky a na druhém místě zelenými proužky, protože je to matoucí. Takže za mě je důležité držet linku, která to táhne jedním směrem. Na tom se dá pak stavět a vylepšovat.

Online vizitka jménem web

Kromě grafických návrhů pomáháš i s tvorbou webů. Je dnes web nutnou součástí prezentace podnikání?

Ano, mít web je známkou profesionality. Jde o obdobu klasické vizitky. Ta úplně nevymizela, jen je teď kvůli omezenému setkávání lidí upozaděná. Stejně jako další tištěné produkty. O to větší poptávka je po těch virtuálních.

Jak vůbec vypadá typická poptávka po tvých službách webařky – obracejí se na tebe klienti kvůli technickému řešení nebo kvůli tomu, jak to bude vypadat?

Nejčastěji jde o takový výkřik: Já potřebuju web! A pak přichází teprve to zjišťování, k čemu web bude, jaký má mít rozsah a jak má vypadat. Takže stejně začínáme u papíru, u strategie, u rozmyšlení, co chce klient předávat zákazníkům, jestli bude web sloužit k prodeji nebo ke komunikaci s nimi.

Často se teď při tvorbě webu používají různé šablony, do jisté míry unifikované. Je to výhoda nebo nevýhoda?

Na jednu stranu tato řešení umožňují, aby se klienti s nižším rozpočtem dostali k webu a zároveň vypadal profesionálně. A na druhou stranu je to nevýhodou, protože se objevuje spousta webů, které zkrátka vypadají jeden jako druhý. Vždycky, když se tvoří web s šablonou, tak je dobré myslet na to, aby tam byla jedinečnost a promítl se tam konkrétní zákazník nebo produkt.

Tu jedinečnost, kterou hledáš společně s klienty, může vhodně doplnit nějaký aktuální trend. Co je teď in ve vizuální komunikaci?

Vnímám, že je rozdíl v trendech v zahraničí a u nás. Ten prostor se vyvíjí jinak a do jisté míry u nás s lehkým zpožděním. Zároveň silně vnímám, že se většina podnikání přesouvá pod jméno jednotlivého člověka. A je to významný posun, protože z ničeho nic se do středu podnikání dostává ten člověk a od toho se odvíjí i vizuál. Weby jsou založené na tom, že je tam něčí osobní obličej ne ilustrační fotka. V tomto směru je fajn, že se rozvíjí i návazné obory, jako je brandová fotografie apod. 

A pak se také většina designů zjednodušuje. Tíhne se k dostupnosti, rozvíjí se obory jako UX a UI – jakým způsobem vytvářet weby, aby se v nich zákazníci pohodlně pohybovali. 

Kde kromě samotného podnikání klientů a jejich přístupu čerpáš vlastní inspiraci?

Sleduju online magazíny o grafice a webech, sleduju práce lidí, kteří mi přijdou zajímaví a dělají dobrou práci. A zároveň čím dál víc hledám inspiraci i mimo online prostředí – protože je přehlcené a místy unifikované – tak se snažím jít ven do přírody, čtu knížky, když je to možné chodím na výstavy. To jsou silné inspirace, které mi dávají potřebný přesah.

Na tvém webu jsem viděla i inspiraci cestováním. Přináší ti právě to nové podněty?

Ano, navštěvovat nová místa a dívat se na jiné obzory je pro mě inspirace i odpočinek. Můj celý web je ozvláštněný fotkami z Portugalska, které jsem si zamilovala, zrovna tam je spousta vizuálních momentů, které něco zažehnou.

Když se vrátím na začátek našeho rozhovoru k logu a snům – jaké jsou ty tvé aktuální?

Pořídit si dům v Portugalsku. (smích) To je ten dlouhodobější. Ale momentálně bych si hlavně chtěla zrevidovat, co klientům nabízím a nabízet to otevřeněji. Mám totiž pocit, že je spousta lidí, kterým přijde značka, identita, web jako strašně složité a nákladné záležitosti. Chci jim vše zpřístupnit tak, aby věděli, že to zvládnou.

Služby Barbory najdete na webu www.1872.cz.