Mirka Jirásková provádí druhé po imaginální krajině jejich duší. Věnuje se systemickým konstelacím, sebepoznávací metodě založené na imaginaci, světě za slovy. A jak si doba žádá, i tuto prožitkovou záležitost zprostředkovává online.
Mirko, vy říkáte, že pomáháte objevovat obrazy nacházející se uvnitř lidské duše, které když člověk objeví a zažije, porozumí lépe sám sobě i svému místu mezi druhými. Jak se k těm obrazům dostáváte, co je podstatou konstelací?
Tato metoda sebepoznání vychází z jungiánské psychologie, z principu, že některé obrazové a imaginativní složky osobnosti mohou sdělovat hluboké a podstatné záležitosti našich životů. Každý z nás je jedinečný a myslím si, že stojí za to sám sebe poznat. V konstelacích na tom pracujeme tak, že odkrýváme celek, systém nebo strukturu, na kterou člověk vědomě nedohlédne.
Co je třeba k takovému nahlédnutí?
Při konstelacích vytváříme rituální pole, což je místo, které nás spojuje s naší duší a jejím záměrem. Tento způsob práce je důvodem, proč jsem váhala, jestli vstoupit do online prostoru. V půlce října, kdy jsem do toho doslova vpadla, jsem byla velmi příjemně překvapena, jak lze s rituálním prostorem pracovat i na dálku.
Jak tedy konkrétně probíhá konstelační setkání?
Je to vlastně taková jemná a dobrodružná jízda, kdy s klientem pracuji intuitivně. Potřebujeme k tomu vytvořit pocit bezpečí tak, aby se mohl propojit se svým nitrem a s obrazovým vnímáním. Jakmile má totiž člověk strach, jeho vnitřní vesmír se neotevře.
Racionálně dokážeme mít mnoho věcí pod kontrolou, ale tady pracujeme se světem za slovy, takže vlastně je to trochu takové kouzlení s tím, jestli se člověk uvolní a cítí se příjemně. Jestli doslova změkne. A když se to stane a on se mnou naváže nějaký kontakt, vztah, cítí se fajn, tak pak můžeme postupovat dál přes přímou prožitkovou práci.
To co se během konstelace děje, jede právě přes obrazy, přes vnímání, přes propojení s naším vnitřním prostorem. A je to někdy velké překvapení až šok pro lidi, co to nikdy nezažili. Konstelace zkrátka funguje s tím, co v nás už je.
Jak pak s těmi obrazy, které nahlédnete, dál pracujete? Jde o to je popsat nebo zpracovat?
To často závisí na tom, zda je člověk zvyklý se svým niterným světem pracovat, zda dokáže vnímat sám sebe a uchopit tento imaginální svět do slov. Někteří lidé jsou silně prožitkoví, ale špatně formulují, co cítí. Jiní to mají přesně naopak. Proto je každá konstelace jiná. A mým úkolem je vystihnout melodii toho klienta. Pracujeme s barevnými obrazy a učíme se o nich mluvit.
Jak probíhají konstelace online prakticky?
- Určíme si téma, které vás trápí
- Provedu vás meditací na uvolnění.
- Na různé čtvrtky papíru A4 napíšete jména osob, na které poskládáme konstelaci. Papíry intuitivně položíte na zem. Pustím hudbu a vy si na kazdy papir stoupnete a procítíte si každou pozici individuálně. Většinou se na začátku cítíte nepříjemně (smutek, hněv, pocit, že někam nepatříte…)
- Pak papíry za mého vedeni různě přemisťujete. Znovu si na každý stoupnete a procítíte, co se ve vás děje.
- Během změny polohy papírů dochází ke změnám v pocitech. Dochází k uvědoměním, uvolňování negativních emocí.
- Konstelace je ukončena, když jsou vaše pocity zklidněné či pozitivní.
- Na konec se ujistím, že se cítíte dobře. Pak bude sezení ukončeno. Papíry posléze zničíte.
Svět výživy
Foto: Mirka Jirásková
K čemu jsou dobré ty objevené obrazy?
Imaginální svět vnímám jako svět výživy. Nedávno jsem byla unavená, a odjela jsem na Maledivy. A našla jsem tam svou výživu, propojila se se svou duší, která má energii pozemského ráje, moře a živočichů v něm. Stejně tak se kdokoliv, třeba kvůli koronaviru, ocitne v situaci, kdy mu není umožněno žít tak jako doposud. Potřebuje transformaci, najít nové výzvy, novou optiku nazírání na výživu… A v tom mu může pomoci právě tato imaginace.
Jde tedy o nějaký pocit spokojenosti, štěstí?
Každý má svůj vlastní recept na štěstí. A já osobně věřím, a v tom vidím i poslání své práce, že to štěstí je odlišné od nějakého vnějšího pohledu, že ten recept můžeme najít jen v moudrosti svého srdce a také z pozice průzkumníka, s určitým nadhledem. Věřím, že když je člověk naplněný, když má v sobě dostatek vnitřní síly a zároveň i nějaké pohody, tak pak může dávat i druhým.
Jakou roli v tom hrajete vy?
Uvědomuji si, že mě klienti pouští do svého vnitřního, intimního prostoru. Pracujeme v křehké oblasti, která jde na dřeň, a zároveň se snažíme o nadhled. Je tam z mé strany proto potřeba určitá citlivost. Někdy to jde, jindy se může stát, že si vzájemně nesedneme.
Komplikuje to online prostor nebo je naopak v tomto směru přístupnější?
Ještě na jaře jsem bez zkušenosti tvrdila, že online rituální pole fungovat nemůže. Na podzim jsem to vyzkoušela s klientkou ze Švýcarska, kterou už jsem znala, a tak se ten důvěrný prostor vytvořil rychle. A od té doby v tom jedu. (smích)
Je to jednodušší, rychlejší a je tam krásné i to, že každý je ve svém vlastním bezpečí. Hodně se na mě teď obrací lidé ze zahraničí, kteří za mnou nemohou přijet do Olomouce, a já jsem ráda, že jsem překonala jednu velkou bariéru a mám možnost s nimi mnohem rychleji navazovat kontakt.
Běžně pracujete i s páry, skupinami, chodí za vámi rodiny. Jde to i online?
Práce online je pro mě impulzivní, spontánní a živelná. Zatím pracuji jen individuálně a překvapivě s lidmi, kteří s konstelacemi nemají vůbec žádnou zkušenost. To bývá silné. Řešila jsem s nimi, jak vnímat radost v životě, třeba když mají dítě a řeší online výuku, nebo když se pohybují v domově, kde není tolik volnosti jako jindy, tzn. téma svobody a také radosti, uvolnění, potřeby z toho domácího vězení vyletět, být užitečný jinde, než doma.
A v tom vidím tu proměnu, že za mnou přicházejí lidé z racionálního světa, kteří zatím konstelace nepotřebovali a nyní to bytí nebo svůj vnitřní svět chtějí objevit.
Životní naplněnost
Foto: Mirka Jirásková
Proč bychom se vůbec měli zabývat světem naší duše, obrazy v něm? Co nám to může přinést?
Celek. Můžeme žít jednorozměrně celý život a být odpojeni od světa duše, od naší psyché, ale pak nezažíváme to, co nazývám čas příhodného okamžiku, stav bezčasí, kdy se uvolníme a jakoby přestaneme vnímat čas.
Potřebujeme to třeba v momentě, kdy fungujeme v práci, doma, jedeme jak stroje a najednou přijde únava. Když se v ten moment dokážeme propojit se svou hloubkou a najít obrazy a výživu pro sebe, tak zpomalíme a cítíme se plně jako součást nějakého celku.
Zažíváte takové bezčasí jen v průběhu konstelace nebo je to výsledkem toho prožitku?
Protože pracujeme s pravou hemisférou, tak když to ten člověk dělá naplno, tak má z toho dlouhodobý efekt. Mám klienty, kteří jsou v konstelacích dva, tři roky a někomu stačí zase jenom balíček tří setkání, kdy je cílem pocit uvolnění. A to se může naučit i sám, uvolňovat se, kdy potřebuje. Já jsem pak jen takový průvodce do začátku, než to ten člověk zvládá sám, a pak se rozloučíme.
Souvisí konstelace i s vaším tématem, kterému se věnujete po vědecké stránce, tedy psychohygieně a životní naplněnosti?
Ano, uvědomila jsem si, že málokdy je toho v životě tak akorát, že někdy je něčeho příliš a někdy zase málo. A právě životní rovnováha a životní naplněnost je jako třešnička na dortu, kterou stojí za to hledat. Proto jsem se pustila do toho hledání i tímto způsobem. Baví mě jet na vlně, když rovnováhu zažíváme a je a pokoušet se k ní znovu dostat, když zrovna není. Jde o to dovolit si i selhávat, dělat chyby a přesto cítit životní naplněnost. Zůstat u sebe, i když se nedaří.
Jsou konstelace pravidelnou součástí života i pro vás samotnou?
Já si nechávám konstelace dělat od jiných lidí, jsem i pod supervizním dohledem, dělám si náhledy na sebe a svou práci a jsem momentálně i ve výcviku ženských rituálů. Tu práci miluju. Občas se ve slovech hůř vyjadřuji, co prožívám a jsem spíš živelná, konstelace mi pomáhají udělat si v sobě jasno.
Co vás k nim vůbec přivedlo?
Dříve jsem pracovala jako sociolog na Úřadu práce, v bance nebo jako organizátorka vzdělávání ve firmě a konstelace šly mimo mě. Až když jsem čekala syna a měla tři měsíce do porodu, dostala jsem trombózu. Manžel mě odvezl do kláštera k jeptiškám, protože tam dělal nějakou konferenci. A ony mi pomohly právě přes imaginální svět, naučily mě, jak se sebou pracovat, když je blízko smrt. Porodila jsem zdravé dítě, trombus se rozpustil. Ta blízkost smrti ale změnila mé nazírání na svět a dokázala jsem najednou dělat věci, které pro mě do té doby byly za nějakou bariérou.
Jak nyní pracujete s vaší vnitřní silou? Jak posilujete intuici? Dá se na tom skutečně pracovat nebo je to dar, který prostě je a bereme ho za svůj?
Já myslím, že intuici máme všichni v sobě. Ale napojit se nebo důvěřovat své intuici znamená postavit se za sebe jakou za celou osobnost. My si někdy vybereme jen určitou část, která se nám hodí a v té žijeme. Pak zase přijde čas se posunout. A tehdy jsme v takovém meziprostoru, kde intuici životně potřebujeme, protože díky ní dochází k hluboké transformaci.
Služby Mirky najdete na webu www.mirkajiraskova.cz.
