Osobní deník jako cesta seberozvoje

Píšete si deník? Krátké zápisky nebo obsáhlé romány si píše většina úspěšných žen. Psaní deníku je totiž zajímavá forma sebereflexe a slouží k třídění myšlenek. Psaní rukou aktivuje v mozku stejné oblasti, které jsou činné během meditace, zvyšují kreativitu a působí na všechny smysly. Také si mnohem více zapamatujete. A papír dokáže zachytit i to, co video nebo fotka nezvládnou – emoce, pocity, myšlenky. Často ze psaní deníků vzejdou zajímavé nápady nejen pro vaše podnikání. Jaké další možnosti skýtá tzv. journaling? O své zkušenosti se podělilo šest zajímavých žen.

Deník vděčnosti a radosti

„Zkuste si třeba nejprve psát deník vděčnosti a radosti,“ doporučuje Jitka Štádlerová, lektorka, mentorka a autorka Deníku radosti, úspěchů a vděčnosti. Když si vybudujete návyk – zapisovat si to, co se vám povedlo, co funguje a za co jste vděčni, budete i v lepší psychické pohodě. Tento rituál přináší hned několik výhod:

• Přiměje vás se zaměřit ve svém životě na to, co je hezké, to co funguje. Pokud něčemu věnujete svoji pozornost, tak máte pocit, že to vidíte všude kolem sebe. Proč tedy tento princip nevyužít?
• Postupně se také učíte uvědomovat si hezké okamžiky v momentě, kdy se dějí. Učíte se být tady a teď. Více si užívat obyčejné radosti života (třeba, že si pochutnáváte na dobré kávě, děti vstaly s úsměvem a od partnera jste dostala květiny).
• V okamžiku, kdy vám není dobře, můžete si deník procházet a připomenout si, že ve svém životě toho hezkého máte i tak hodně.

„Vědecké výzkumy dokazují, že pokud si najdete pravidelně čas zapsat si každý den to, co vás potěšilo, tak získáte spoustu benefitů do svého života. Od lepšího spánku přes méně stresu až po pohodovější vztahy (např. výzkumné studie Emmonse & McCullougha, nebo Martina Selingmana),“ vysvětluje přínos deníku Jitka, která také organizuje akce pro všechny milovníky papíru Meet Papír.

„Pokud občas budete potřebovat nápovědu, co si zapisovat, využijte Tahák na radost, který vás otázkami může nasměrovat k uvědomění si toho, co příjemného se ten den stalo,“ radí Jitka.

Deník jako cesta k transformaci

„Deník se stal mým společníkem, když jsem začala pracovat s limitujícím mentálním nastavením,“ vysvětluje celostní transformační koučka Petra Guhlová Adams, která pomáhá ambiciozním ženám najít a překonat jejich limitující nastavení, aby dosahovaly svých snů s lehkostí a ve flow.

Mentální nastavení vnímá Petra jako podvědomé programy, které z hlubin vědomí řídí náš život a brání nám dosahovat svých snů. Psaní deníku, není pro Petru jen planý popis nevšedních zážitků všedního dne, ale cesta do nitra, kde se schovávají poklady myšlenek, které jste posbírali na cestě životem a už si jich ani nejste vědomi.

Signálem, že je čas přenést myšlenky na papír, jsou pro ni emoce. „Emoce jsou odrazem našeho myšlenkového nastavení. Pokud se necítím ve své kůži, vím, že moje mentální nastavení není v souladu s mým vyšším já, duchovní cestou, mojí podstatou. V tu chvíli sedám, beru papír a tužku a píšu vše, co se mi honí hlavou. Bez cenzury. Dovolte si vypsat vše, co je ve vás skryto na stránky vašeho deníku. Už jen tím mentální program ztrácí na své síle, přesunuje se z podvědomí do vědomí. Už o něm víte,“ prozrazuje koučka s tím, že myšlenky napsané na papír jí dovolí mít myšlenky o myšlenkách.

Při pohledu na stránky textu pak doporučuje položit si otázky: „Stalo se to v minulosti a nemůžu to změnit? Myslím na budoucnost, která se ještě nestala a stát se nemusí? Dělám si domněnky a měla bych si je ověřit? Jsou to moje myšlenky nebo jsem převzala programy svých blízkých? A pak je jednu po druhé začněte měnit. Máte totiž stoprocentní kontrolu nad svým myšlením, pokud se to naučíte,“ říká.

Deník takto Petře umožňuje přepisovat staré, nefunkční vzorce a tvořit myšlení budoucího já již tady a teď. „Vědomě tvořím, co si myslím, a tím vytvářím emoce, akce a život mých snů. Jsem vědomá tvůrkyně svého života. A to učím i svoje klientky,“ uzavírá Petra, která se také věnuje terapii traumatu a kvantové fyzice.

Deník v Magickém skoku

Online markeťačka a vidanté JanaS. zařadila psaní deníku do svého online programu Magický skok v byznysu. „Své klientky již před začátkem programu upozorňuji na nutnost pořízení tří magických předmětů – deníku, pera a svíčky. Během 28 dní s deníkem pracujeme,“ vysvětluje a popisuje podrobněji jeho funkci v programu:

• Denně píšeme afirmaci, kterou připomínám ve skupině. Ručně, pomalu, perem, při svíčce.
• Z druhé strany do deníku píšeme poznámky k programu, nápady, vize. Takže ženy se můžou zpětně do deníku podívat a zjistit, jak obrovský skok udělaly. Ve svém myšlení, podnikání, osobním životě. Co všechno se zlepšilo.
• Kotvíme ve fyzické realitě. Mé programy jsou online. Což je skvělé a přínosné, ale lidé velmi často v průběhu programů ztratí zájem. Deník, pero a svíčka jsou skutečné věci v jejich skutečném životě.

Psaní do deníku vnímá Jana jako rituál, zklidnění se a sebereflexi. Podle ní s ním mnoho žen pokračuje i po Magickém skoku. „I jako tvůrkyně online programu v tom vidím přínos. Můj program dokončí téměř 90 procent klientek,“ vysvětluje matka čtyř synů, která ze samoty v lese vydělává miliony.

Deník jako rozhovor s vlastní duší

Pro Radku Prokopovou jsou základem psaní tzv. ranní stránky. „Každý den si popište pár stránek o čemkoliv. Tím, že na papír vypustíte vše, co vám zrovna leží na srdci bez delšího rozmýšlení, si postupně vypěstujete zvyk psát, a tím objevujete sami sebe – světlo i temnotu,“ přibližuje Radka, pro kterou se deník stal rozhovorem s vlastní duší.

Papír podle ní totiž snese vše – stesky, výkřiky, emoce i vize. „Každý den se těším na tuto chvilku pro sebe. Je to pro mě jakýsi rituál, kdy se propojí mé myšlenky s vnějším světem. Chvíle zastavení,“ prozrazuje.

Při psaní nedbá na formu a účel, takže psaní je pro ní autentickým výlevem vlastní hlavy. „Z chaosu se pak někdy rodí vzácná myšlenka, které se mohu chytit a něco změnit, nebo si jen ulevím, a tak se postupně ukazuji sama sobě taková, jaká opravdu jsem. A to mi dodává sílu,“ vysvětlila.

Pro Radku jsou deníky i živobytím. „Když jsem objevila magii této chvíle, chtěla jsem, aby i deník samotný odpovídal mému prožitku. I proto jsem začala deníky sama vyrábět,“ prozradila knihařka, která tvoří deníky s duší pod značkou Raduatelier. „Deník není jen obyčejná věc z papíru, je to osobní poklad, vzácný prostor, ve kterém se zrcadlí náš vlastní svět,“ prozrazuje s tím, že tak to vnímají i její klientky.

Radčiny deníky jsou vázané v deskách z pravé kůže, ručně barvené, zdobené osobní ražbou a na přání klientek lze vložit do nitra deníku i tajný osobní záměr. „Mé deníky jsou skvělým nástrojem na cestě životem, který nás nutí k zamyšlení, pochvale i změně k lepšímu já,“ uzavírá Radka.

Deníkové rychlovky

„Deník píšu už přes dvacet let, když to počítám od začátku vysoké školy, ale potřebu psát o svém životě jsem měla už jako mnohem mladší, jen jsem si tehdejší nesystematické zápisy neuchovala,” vyznává se lektorka angličtiny Martina Nosková, která nyní pořádá i kurzy psaní deníku.

„Na mých kurzech se lidé do psaní deníků zamilovávají jako já, protože skrze osobní psaní pochopí, že všechny odpovědi vlastně mají v sobě,” vysvětuje Martina. Podle ní je důležitá pravidelnost více než rozsah. Pro ty, kteří si na psaní nedokážou najít dostatečně dlouhý čas, dává na setkáních i tipy na deníkové rychlovky:

• První tip převzala z pětiminutových deníků. Praktikují jej i úspěšní podnikatelé. Ráno si poznačte tři věci, za které jste vděční, tři malé cíle pro daný den a afirmaci, která vás bude dnem provázet. A večer si opět zapište tři věci, které se ten den povedly a dva tipy na to, jak šly některé jiné zvládnout líp.
• I seznamy mohou být formou deníku. Natáhněte si budík na pět minut a pište bez velkého přemýšlení seznam věcí, které vám dělají radost, které si chcete splnit tohle jaro, léto, rok, nebo do konce života. Nebo třeba seznam lidí, kteří vás v životě ovlivnili. “Rychlý dialog s tělem vám i během těch pár minut prozradí třeba to, proč vás pořád trápí kašel nebo bolavý kloub,” prozrazuje Martina.
• Další technikou, kterou doporučuje je zarámování malého denního momentu – sepište si všechny vjemy, které se s ním pojí, včetně toho jak voněl vzduch nebo jaké zvuky jste si uvědomovali a jaké pocity se ve vás vynořily.
• Martina také učí angličtinu a přidává jeden tip na zlepšení se v cizím jazyce: Zkuste si psát v jazyce, který se učíte – alespoň zjistíte, jakou slovní zásobu doopravdy potřebujete a chcete znát.

„Deník už je pro mě dávno nejlepší kamarád, kterého beru všude s sebou – do práce, do parku i na pláž. Někdy si dám jen pětiminutovku a jindy dokážu psát dlouho. Vždycky mi projasní směr cesty k sobě samé,” prozrazuje Martina s tím, že všechny tyto dlouhé i krátké deníkové cesty k sobě ukazuje lidem ve svých kurzech.

Deník jako terapie

Koučka a jogínka Adéla Skládalová si svůj první deník začala psát už v pěti letech. „Klasické ‚milý deníčku‘ se během let proměnilo v sebe-terapii, která mi i teď přináší obrovskou úlevu od nepříjemných myšlenek, emocí i vnitřních konfliktů a současně hromadu velkých aha momentů,“ prozradila lektorka meditace a journalingu pro kreativní, sebevědomé ženy.

V jejích denících se kromě popisů každodenních prožitků objevují i dopisy svému minulému i budoucímu já, seznamy pro a proti, hypotetické scénáře toho, jak by její život pokračoval, kdyby se vydala určitou cestou, myšlenkové mapy pro rozvíření nápadů v podnikání a další.

„Psaní je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak poznat sebe sama a začít žít vědomě, svobodně, sebevědomě a autenticky. Vím to ze své zkušenosti i díky zpětné vazbě svých klientek,“ vysvětluje s tím, že to praktikuje při individuálních terapiích psaním i v online programu Journalove: Zamiluj se do své jedinečnosti skrz psaní.

Na závěr přidala ještě pár tipů, jak prohloubit účinek psaní:

• Pište přesně to, co se vám honí hlavou. Svoje myšlenky nefiltrujte a nehodnoťte.
• Neřešte při psaní gramatiku a krasopis – cílem není napsat umělecké dílo. Dovolte si lehkou anarchii.
• Po psaní si svůj text přečtěte a napište si k němu krátkou zpětnou vazbu. Zamyslete se nad tím:
  • co nového si díky čtení textu uvědomujete,
  • jaké další myšlenky a emoce vás při čtení napadají,
  • co vás při čtení textu překvapilo,
  • o čem jste nečekali, že budete psát.

Daří se vám psát deník pravidelně? Prozradíte své „aha momenty“, které ze psaní deníku vyplynuly? Nebo nemáte na psaní deníku čas a považujete to za zbytečnost? Podělte se s námi o své názory v komentářích na facebookové stránce magazínu.